Demokracie rozkvétá?

Český společenský řád, ona společenská norma, je ve svém základu v přímém rozporu s demokracií.

sandokan

Nejsem víc, než kdo jiný

Je velkým omylem myslet si, že má snad kdo do zadnice dvě díry, že je cokoli víc, než kdokoli jiný. Ať jsem se totiž narodil v Čechách, na Moravě, v Praze či Horní Dolní, v Rusku, Německu či v USA nebo v Africe, té nezapadlejší asijské vísce či kdovíkde jinde, stále mám do zadnice díru jednu. Kdo si myslí opak, je ubožák, pitomec či prachsprosté hovado a jedině tak je třeba k němu přistupovat či spíše nepřistupovat v debadě i jinak.

Úpně stejně to pak pak platí ve vztahu k tomu, kdo vlastní půlku světa, svět celý, nebo jen nos mezi očima a onu díru. Jedinec, který si toto neuvědomí, nemá právo mluvit o demokracii či snad, nedejbože, o humanitě. Ovšem jak s takovým hovadem dělat demokracii? Lze to vůbec?

Nelze vyhrát, pokud pravidla určují gauneři

Český volební systém je v první řadě vyloženým výsměchem čemukoli spojenému s pojmem „demokracie“ a také pliváním do tváře občanu voliči. Občan je, zatím dobrovolně, povinen účastnit se „demokratických“ voleb – jakési to podivné hry dle pravidel gaunerů s hubami plnými demokracie. Ba co víc, občan svou účastí ve volbách toto gaunerství legitimuje. Slušný racionálně uvažující člověk nikdy nemůže nad gaunerem vyhrát, dokud hraje podle jeho pravidel. Toto by si měl občan uvědomit, až zase jako ovce půjde k volbám.

Dokud se totiž nenajde politická strana vedená poctivými nezkorumpovanými (a nezkorumpovatelnými) lidmi, která se dokáže probít gaunerskou předvolební mašinérií v podobě mediální dehonestace, výhrůžek ztráty zaměstnání nebo fyzické ujmy či kriminalizování a nezíská minimálně 51% voličskýc hlasů (jako třeba maďarská Fidesz Viktora Orbána), nemůže nic změnit! Ostatní „demokraté“ totiž, zcela „demokraticky“ utvoří koalici idea neidea, aby onoho odvážlivce, co je chce připravit o koryta, poslali do opozice a následně třeba i do kriminálu.

Zastupitelská „demokracie“

Ona tzv. „zastupitelská demokracie“ kterou tu mnoho let máme, nemůže být demokracií, ale možná pouze velmi špatnou parodií na demokracii. Dokud totiž zvolený politik nehájí zájmy občana – svého voliče, patří jej vyhodit z okna a nahradit někým, kdo zájem občana hájit bude. Politik v demokracii není pán, ale placený úředník! A že naše panstvo zájmy občana nehájí ani trochu, že hájí zájmy vlastní, potažmo zájmy pánů kdesi v Bruselu a Washingtonu, může nevidět snad jen naprostý pitomec.

Jednání vlády ČR je v přímém rozporu se zájmy občanů! Jsou slyšet i názory, že členové vlády pana Fialy zasluhují provaz či kulku. Je možné s takovými názory nesouhlasit?

Demokracií se pouze mnozí zašťiťují, berou si ji, chudinku demokracii do huby. Pan prezident Masaryk, pokud to z nebe vidí, musí řvát zoufalstvím nad tím, co ta hovada, Havlem počínaje a Fialou prozatím konče, udělala s demokracií i s jeho Československem!

TGM

Demokracie, to je především diskuze rovného s rovným

TGM

Pan prezident Masaryk byl, alespoň dle mně dostupných pramenů, vemi skromný, pracovitý a slušný člověk. Nepil alkohol a každé ráno „sokoloval“. Byl sociolog a také socialista. Jeho pohledy na „demokracii“ by mohly být skvělou nápovědou mnohému občanu, především naivnímu, slepému voliči.

Demokracie prý nepatří do rukou lúze

Nejlepší argument proti demokracii je pětiminutový rozhovor s průměrným voličem.

Winston Churchill

Pan Churchill byl velice bohatý a sebevědomý pán, a tak jeho shora uvedená slova berme, prosím, jako názornou ukázku zhovadilosti a arogance, která do demokracie rozhodně nepatří.

Už starořecký myslitel Sokrates prohlašoval, že demokracie nepatří do rukou lúze. Jak známo, v kolébce demokracie Řecku si „demokracii“ dělali mužové, protože ženy volební právo neměly a navíc, si ji dělali sami pro sebe mužové majetní, tedy svobodní občané. Jářku, demokracie jako řemen. O tom, že u nás si dělají „demokracii“ jen ti nejbohatší a ti ostatní jen nevěřícně čumí, snad pochyb není. Taková „demokracie“ není demokracií, ale diktaturou.

Aby demokracie demokracií byla

Demokracie je demokracií jen tehdy, má-li v ní slovo nezaměstnaného dělníka stejnou váhu, jako slovo fabrikanata či ministra. O tom, že jsou zájmy méně majetných potlačovány ve prospěch těch majetnějších, snad není pochyb. Méně majetný často:

  • nemá přehled o situaci v místě, kde jedině je oprávněn volit, protože není hlášen tam, kde bydlí
  • k volbám mimo „domov“ se mnohdy nedostaví jen proto, že cesta stojí peníze, kterých má málo
  • nemá nejmenší důvod volit – žádná ze stran s alespoň minimální šancí na významnější úspěch nehájí jeho zájmy.
  • nemá nárok na důstojné bydlení – bohatí skupují „investiční“ byty a dělník nevlastnící nemovitost, aby bydlel na laciné ubytovně či pod mostem, protože na tržní nájem ze svého platu mnohdy nedosáhne – nemůže obstát ve „volné“ soutěži s bohatšími
  • lékařská a především stomatologická péče pro méně majetného člověka přestává být dostupnou v kvalitě, kterou by si člověk zasloužil – rozdíl oproti kvalitě pro bohatší je značný

… a takto by se dalo pokračovat celkem dlouho. Nabubřelé arogantní hovado nad takovýmito argumenty povýšenecky mávne rukou a bude se smát.

Karlu Krylovi z té „demokracie“ puklo srdce

Kryl, jak známo byl velkým symbolem protestu proti předlistopadovému režimu. Celý svůj dospělý život žil v emigraci. Kdesi na videu vyprávěl, jak mu bylo smutno při pohledu na mikulovský Svatý kopeček z rakouské strany. Věděl, že domů nesmí. Nakonec raději umřel, aby snad nemusel uznat, že se stává symbolem protestu proti té tzv. demokracii u nás po listopadu 89. Puklo mu srdce ze zklamání nad rozbitím jeho rodného Československa, kam se tak dlouho toužil vrátit. Věděl totiž moc dobře, že tzv. nacionalistické vášně Slováků jsou jen pitomou záminkou a výmluvou, že ve skutečnosti Československo rozbila lidská nenažranost a touha po tom, mít koryta i v Bratislavě. Čím víc koryt, tím víc nenažraných prasat se k nim vejde.

… namísto duše, tlamu

-sandokan-